Tajemství červeného barviva z hmyzího světa

Barvivo košenila je používáno po celém světě a je spojeno nejen s potravinami, ale i s kosmetikou nebo textilním průmyslem. Vyrábí se z vysušených těl samiček červce nopálového. Červec nopálový pochází z Latinské Ameriky, konkrétně žije na kaktusech v Peru, Chile, na Kanárských ostrovech a taky v Česku. Košenilu můžete najít označenou jako E120. Je několik způsobů, jak košenilu označit, ale stále se jedná o stejné barvivo.

Historie karmínu

Barvivo E120 pochází původem z Ameriky ze 16. století. Objeveno bylo Aztéky a Inky. V roce 1500 přišli do Jižní Ameriky Evropané a zjistili, že Aztékové vyrábějí krásné barevné látky. Zářivě červené oblečení bylo pouze pro velmi bohaté a vysoce postavené. Karmín se poté stal velmi ceněným obchodním zbožím, dokonce nejcennější surovinou hned po stříbře. Do Evropy se exportoval opravdu ve velkém – na flotilách se sem dostalo v roce 1575 přes osmdesát tun barviva.

Poptávka po košenile prudce poklesla ve druhé polovině 19. století, protože se na trhu začaly objevovat umělá barviva. Obchod s přírodním červeným barvivem téměř vymizel a košenila se stala opět cennou až v posledních letech. Většina lidí si neuvědomuje, že barvivo E120 se vyrábí z hmyzu. Popularitu si košenila získala díky tomu, že na rozdíl od umělých barviv není toxická ani karcinogenní. Její popularitě napomáhá i fakt, že výroba syntetického karmínu je náročná a nákladná.

Výroba

Výroba se začíná chovem samotného brouka červce nopálového. Ten je chován v opuncii, což je rostlina známá taky jako hruškový kaktus nebo nopál. Na výrobu se používají pouze bezkřídlé samičky. Červec nopálový je usmrcován ponořením do teplé vody, ponořením do páry nebo usušením. Podle toho, která metoda je použita, vznikají různé odstíny červené. Usušený hmyz se často prodává dále zpracovatelům, kteří z něj získávají kyselinu karmínovou. Ta se získává tak, že usušené samičky se vyvaří v chemickém roztoku. Kyselina karmínová se následně vysráží v podobě červených krystalů. Na výrobu jednoho kilogramu barviva E120 je potřeba až 155 000 kusů hmyzu. Tělo červce nopálového obsahuje přibližně 20 % kyseliny karmínové. V současné době je téměř 80 % košenily z Peru. Peru má podle peruánského velvyslanectví 95% podíl na mezinárodním trhu.

Použití 

Své použití má karmín jak v potravinářském průmyslu, tak v kosmetice, v léčivu nebo v textilním průmyslu. Co se týče potravinového průmyslu, můžeme barvivo najít v masných výrobcích nebo při zpracování ovoce. Obsahují ho různé cukrovinky, mléčné výrobky, klobásy, žvýkačky, džem, oplatky, různé pochutinky, ale i nápoje. V kosmetickém průmyslu je využíván jako barvivo na vlasy, rtěnky, tvářenky, pudry a další. Farmaceutický průmysl využívá karmín pro obarvení mastí a tablet. Barvivo se dá v podstatě použít do jakéhokoliv obarvení. Výjimku netvoří ani malířství, tam se používá v olejových barvách atd. Textilní průmysl asi zmiňovat ani nemusíme. U toho to celé začalo.

Nepřehlédnutelnou výhodou E120 je určitě krásná zářivá červená barva. Karmín lze použít i pro vytvoření různých odstínů od růžové až po oranžovou. Košenila je jedno z nejstabilnějších a nejodolnějších barviv. Není toxická ani karcinogenní, nicméně u malého procenta populace existuje riziko alergie na karmín. Nedoporučuje se přidávat do stravy hyperaktivních dětí, přestože spojitost s dětskou hyperaktivitou zatím není prokázána.

Alternativou karmínu může být červená řepa a výtažky z ní stejně tak jako výtažky z bobulí. Nevýhodou těchto alternativ je fakt, že nejsou tak odolné a stabilní barvivo jako košenila.

Tohle barvivo má opravdu pestrou historii a poukazuje na spojení přírody a různých odvětví. Poskytuje nám krásný příklad toho, jak může být hmyz užitečný a dokazuje nám, že hmyz má v potravinářství dlouholetý potenciál a je jen na nás, jak toho využijeme.