📖PŘEČTĚTE SI

Silvestrovská party nebo rodinná oslava nebude kompletní bez česnekové pomazánky. Pozměň tradiční chlebíčky křupavým elementem s chutí exotických dálek.  Připrav si: sušené moučné červi – tře...

Parádní mlsání na výlet. Sýrové hvězdičky jsou lehké, a tak tě nezatíží ani v batohu, ani v těle. Navíc díky proteinu z našich Křupavých červíků se solí zdoláš každý kopec.  Připrav si: Sušen...

Nebaví tě tradiční dorty? Je čas na změnu! Pusť se do výroby dortových kuliček křupavou proteinovou polevou. Tento odvážný majstrštyk rozproudí každou narozeninovou oslavu.  Na cca 15 kousků si ...

Hmyz obsahuje chitin, což je vláknina, ale i alergen. Jako o alergenu jsme se o něm již bavili v předchozích článcích. Dnes se proto zaměříme na jeho benefity z pohledu vlákniny. Co je to chitin? Ch...

Možná již jste slyšeli příběh toho, jak se sushi stalo součástí jídelníčku lidí v USA. A jestli ne, rádi ho zde povíme.

Začátky sushi v USA

Jak příběh říká, trend sushi se objevil někdy mezi léty 1960–1970 v Kalifornii v USA. Tenkrát bylo sushi považováno za lehký a zdravý oběd, který jedli „trendy“ a zaneprázdnění Kaliforňané. Avšak Američané v té době nebyli zvyklí jíst mořské řasy a už vůbec ne syrové ryby. To je na sushi odpuzovalo. A co s tím? Za zlomový okamžik konzumace sushi jsou považované tzv. California rolls. Japonec Hidekazu Tojo přišel s neobvyklým nápadem. Chtěl mořskou řasu před Američany schovat, a tak vznikly první California rolls. Místo, aby řasou sushi obalil zvenku, tak jak tomu bylo do té doby, rozhodl se řasu skrýt dovnitř rolky. Řasu na první pohled lidé neviděli a „zmizela“ tak bariéra, proč sushi nekonzumovali. Callifornia rolls se staly obrovským hitem a chtělo to „pouze“ změnit stovky let starý japonský recept.

Takhle tedy zní původní příběh toho, jak se sushi stalo v Americe součástí jídelníčku Američanů. A dle tohoto příběhu se často pohlíží i na jedlý hmyz. Tedy, že když jedlý hmyz schováme dovnitř nějaké potraviny (chleba, těstoviny, tyčinky), nebude vidět a lidé nebudou mít s jeho konzumací problém. Jednoduché, co?

A nebo ne?

To by ale nemohl existovat pan Jonas House, který vydal mnoho vědeckých publikací na téma jedlého hmyzu a jeho adopce v západních zemích. Ten říká, že hmyz rozhodně není nové sushi, a že jeho adopce je velmi odlišná právě od adopce sushi. Ve svém článku popisuje, jak se sushi skutečně stalo součástí jídelníčku Američanů, a že slavné California rolls přišly na trh dávno potom, co již Američané sushi dvacet let znali a jedli.

Jak se tedy sushi stalo v Americe běžným jídlem?

Jonas House vysvětluje, že hlavním problémem sushi byla syrová ryba. Bylo tedy zapotřebí Američany naučit jíst syrové ryby. A tady popisuje důležitý okamžik toho, jak se Američané učili jíst syrovou rybu. Místo, aby se tenkrát vzala samotná syrová ryba, která by se přidala do něčeho, resp. nějaké Američanům známé potraviny, ve které ale „nemá co dělat“ (tím myslíme, není v potravině běžnou surovinou), byla jednoduše servírována se sushi. To znamená s jídlem, do kterého patří. Je jeho typickou součástí.

Naopak tomu jedlý hmyz jsme dle něj úplně vytrhli z konceptu, když jsme jej vzali jako samostatnou surovinu a začali jej přidávat do potravin, do kterých dle tradice nepatří (např. chleba). Místo toho, by se dle něj měl hmyz vzít jako součást celkového, s hmyzem tradičně podáváného, pokrmu (např. mexické tacos) a pouze jej jako takový „přenést“ na jiné místo. Tedy k nám do Evropy a Severní Ameriky.

Další zásadní výhodou sushi bylo, že v Američané rádi cestovali na dovolenou do Japonska, a tak sushi alespoň trochu znali. Také spousta amerických filmů byla natáčena v Japonsku. Japonská kultura tedy nebyla Američanům úplně cizí. Navíc, když mělo být sushi prosazeno v USA jako běžné jídlo, byly k tomu vybudovány speciální sushi bary, kde jej připravovali zkušení japonští šéfkuchaři (někteří z nich se za tímto účelem přestěhovali z Japonska do USA) rovnou před zraky Američanů. Američané tedy měli možnost vidět samotnou přípravu tohoto pokrmu a měli možnost jej „pochopit“ jako celek i se syrovou rybou. Jít na sushi se stalo trendy a food zážitkem.

Jonas House si tedy myslí, že k tomu, aby byl jedlý hmyz adoptován do našeho jídelníčku, musíme se na něj pohlížet jako na celkový, již v jiných kulturách existující, pokrm, a ne jej vytrhávat z konceptu. Příležitost vidí například v USA, konkrétně v mexické kuchyni. V USA je totiž mnoho Mexičanů a jak známo, hmyz je běžnou součástí kuchyně některých částí v Mexiku. Problém však vidí v tom, že mexická kuchyně již v USA existuje řadu desítek let a hned od začátku nebyla prezentována s hmyzem. Proto, když by se teď hmyz začal v USA do mexických jídel přidávat, opět to budí dojem přidávání „nové“ suroviny do jídel jinak Američanům známým (např. tacos).

Závěr myšlenek Jonase House

Dle House by se ke konzumaci hmyzu měli otevřít speciální restaurace (tak jako se otevřely sushi bary). Tam by se vařily autentická jídla ze světových kuchyní, kde je hmyz běžně používán. A měli by jej ze začátku vařit šéfkuchaři z těchto zemí. Hmyz by měl být v těchto pokrmech dávám do popředí, a ne jej schovávat do jiných potravin nebo jej prezentovat jako náhražku masa.

Tak co si o tom myslíte vy? Preferujete hmyz neviditelný, který je součástí nám známých potravin? Nebo byste jej chtěli jíst tak, jak se tradičně konzumuje v jiných zemích?

U nás ve WormUP Křupavé červíky ani cvrčky nikam neschováváme, a tak si je můžete vychutnat jako zdravou chutnou svačinku!

Jonas House (2019) Insects are not ‘the new sushi’: theories of practice and the acceptance of novel foods, Social & Cultural Geography, 20:9, 1285-1306, DOI: 10.1080/14649365.2018.1440320

KAUPPI, Saara. INSECT ECONOMY AND MARKETING: How much and in what way could insects be shown in packaging?. Norway, 2016. Master thesis. Norwegian University of Science and Technology.

Nechtěný hmyz se občas dostane do potravinového řetězce, a tak se může objevit v různých produktech. Aby byly potraviny bezpečné pro konzumaci má většina zemí stanovené limity nechtěného hmyzu.

Co je vlastně myšleno tím nechtěným hmyzem?

Na trh je uvedeno pouze pár druhů hmyzu. Tyto druhy jsou povoleny jako potravina a jejich přidávání je naprosto legální. Hmyz je samozřejmě ve složení potravin označen, protože výrobce je povinen informovat o takové skutečnosti spotřebitele. Když mluvíme o nechtěném hmyzu, tak nemyslíme tento povolený. Nechtěným hmyzem může být v podstatě jakýkoliv hmyz, který se nedopatřením dostane do potraviny v průběhu procesu výroby, skladování nebo distribuce. Prostě si to můžete představit tak, že když se peče chleba, tak do mouky může spadnout nějaký hmyz. Jsou sice hygienické normy a předpisy, aby se to tolik nestávalo, ale pohlídat to na 100 % je v podstatě nemožné.

Důvodem existence limitů je zejména zdravotní nezávadnost potravin. Procento nechtěného hmyzu je opravdu velmi nízké. Nechtěný hmyz může nést bakterie nebo patogeny, které by mohli způsobit onemocnění. Uvedeny jsou proto, že jednoduše nedokážeme pohlídat, aby se nedopatřením hmyz do potravin nedostal. Není to ničí práce a nikdo ho tam nepřidává záměrně. Jen se to prostě v průběhu procesu může stát. Vždyť by i výrobci byli sami proti sobě a odrazovali by zákazníky tím, že by objevili v jejich produktech nechtěného návštěvníka. 

Limity nechtěného hmyzu se liší v závislosti na zemi, regionu i typu potravin. Nazvat to můžeme jako maximální povolené množství nebo povolený počet hmyzích fragmentů. Samozřejmě existují různé hygienické normy a postupy pro výrobu, skladování atd. S hygienickými normami se setkáváme zejména v potravinářství velmi často, takže je ani zmiňovat nemusíme. 

V každé zemi mohou být limity nastaveny jinak. V ČR se tyto limity řídí podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady. Nemáme pro Českou republiku stanovené specifické nařízení. Procento nechtěného hmyzu v potravinách je velmi nízké a pohybuje se v rozmezí od 0,1 % do 2 % celkové hmotnosti potraviny v závislosti na druhu. 

Nejnáchylnější na nechtěný hmyz bývají zejména různé druhy obilovin, sušené plody, ořechy a další.

Jako všechno i dodržování limitů a zejména hygienických standardů je pod přísným dohledem. Kontrola probíhá prostřednictvím inspekcí. Hygienické standardy a normy jsou přísné a pro dobře fungující podnik nutné. Pokud výrobce normy a limity nesplňuje, vede to k právním i finančním následkům.

Detailní informace o specifických limitech poskytuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce nebo Ministerstvo zemědělství České republiky. A pro ty, kteří chtějí hmyz konzumovat záměrně, je tady náš eshop s Křupavými červíky a Lahodnými cvrčky :-). 

A je to opět tady, Vánoce! S nimi přichází období pečení vánočního cukroví a chystání jiných dobrot. Zkuste letos své tradiční recepty, ozvláštnit něčím, co nikdo nečeká! Našimi Křupavými červíky nebo Lahodnými cvrčky! Nejenže všechny návštěvy překvapíte, ale také přidáte do většinou nezdravých receptů i něco zdravého, plného proteinů a dobrého!

Tentokrát jsme se Vás rozhodli inspirovat dvěma recepty s Křupavými červíky, ty lze však zaměnit i za Lahodné cvrčky.

Vaječný koňak se šlehačkou a Křupavými červíky

Tradiční vaječný koňak neodmyslitelně patří k vánočním svátkům. Zkuste ho letos trošku netradičně a při servírování jej ozdobte Křupavými červíky Perníky, které se skvěle hodí na vánoční stůl! Nebo vyzkoušejte naši novinku, Křupaví červíci v mléčné čokoládě.

Suroviny:

Křupaví červíci Perníci

1/4-1/2 l rumu  

1 konzerva slazeného kondenzovaného mléka

1/2-3/4 konzervy neslazeného kondenzovaného mléka (nemusí být)

10 dkg cukru

4 žloutky

1 vanilkový cukr

Šlehačka

Postup:

Do mísy nalijeme rum a přidáme do něj cukr. Mícháme, dokud se cukr v rumu nerozpustí. Pak přidáme postupně kondenzovaná mléka, žloutky, cukr a vanilkový cukr. Vše dobře promícháme šlehačem a nalijeme do skleněných lahví. Necháme alespoň týden odležet v lednici nebo na chladném místě.

Servírujeme v panákových skleničkách ozdobené šlehačkou a Křupavými červíky Perníky.

Medové perníčky s Křupavými červíky

Tyto perníčky patří k našim nejoblíbenějším vánočním receptům. Jsou totiž úžasně voňavé a měkké hned po upečení! Přece jenom na nich ale něco křupe! Ano, naši Křupaví červíci Perníci!

Suroviny:

250 g medu

1,5 dcl vody

150 g cukru

40 g másla

400-450 g hladké mouky

3-4 lžičky perníkového koření

1 vejce

3 lžičky sody

Citrónová a pomerančová kůra

Postup:

Do hrnce (vyberte nějaký větší) dáme rozpustit med, cukr, vodu a tuk. Jak směs začne vařit, přidáváme mouku smíchanou se sodou, kterou přesíváme přes sítko, a vymícháváme v hrnci dohladka. Jakmile už těsto nelze více v hrnci míchat, dáme jej na vál a zapracováváme rukama (pozor, těsto bude horké a je třeba jej nechat chvíli vychladnout). Do těsta přidáme nastrouhanou kůru z citrónu a pomeranče, perníkové koření. Až je těsto vychladlé, přidáme i vajíčko a pořádně vypracujeme na hladké těsto připomínající plastelínu.

Těsto necháme zakryté odležet do druhé dne v lednici. Pak těsto vyválíme na 0,5-0,7 cm tlustý plát (nezapomeneme mírně podmoučit hladkou moukou), ze kterého vykrajujeme tvary. Před pečením do tvarů lehce zatlačíme Křupavé červíky. Pečeme na 175°C cca 8-10 min. Po vytažení z trouby potřeme rozšlehaným vejcem s kapkou rumu.

A pokud se Vám do pečení nechce, navštivte náš e-shop a kupte Křupavé červíky a Lahodné cvrčky je tak na zobání k vánočním pohádkám!

Mnoho článků se zabývá porovnáváním hmyzího proteinu s masem. I u nás jste na toto téma mohli přečíst již několik článků. Ale jak si hmyzí protein, který se řadí mezi živočišný protein, stojí vůči tomu rostlinnému?

Rostlinný protein

Živočišný i rostlinný protein je tvořen kombinací aminokyselin. Abychom mohli považovat protein za „kompletní“, musí obsahovat dostatečné množství všech 9 nezbytných aminokyselin. Ty jsou důležité pro správné fungování metabolismu, zejména v souvislosti se stravováním pro sportovce. Zatímco živočišné proteiny jsou vždy kompletní, nemůžeme to stejné říct o všech rostlinných proteinech.

Nekompletní rostlinný protein

Většina luštěnin a obilovin je zdrojem neúplných proteinů, tzn. některé z nepostradatelných aminokyselin v nich chybí. Luštěniny, například čočka, mají relativně nízkou koncentraci 2 nepostradatelných aminokyselin. Na druhou stranu obiloviny obvykle obsahují dostačené množství pouze 8 nepostradatelných aminokyselin.

Kompletní rostlinný protein

Avšak některé rostlinné proteiny můžeme považovat za kompletní. Jedná se například o protein ze sóji, quinoe, hrachu, chia semínek a lněných semínek. V tomto článku tedy budeme porovnávat tyto kompletní zdroje rostlinného proteinu s hmyzím proteinem. Konkrétně tofu (které je ze sóji), quinou a cvrččí protein.

Tofu je vyrobené z nefermentovaného sójového tvarohu. Je jedním nejčastějším produktem ze sóji. Na trhu dnes můžeme najít různé druhy a variace tofu (měkké, uzené, sladké). Quinoa je pseudoobilovina (vypadá jako obilovina, ale ve skutečnosti je to semínko a neobsahuje tedy lepek) pocházející z Jižní Ameriky. V posledních letech jste jistě zaznamenali její obrovskou popularitu.

Pojďme na souboj!

Obsah proteinu

Porovnáváme tři odlišné zdroje kompletního proteinu. Cvrččí protein (prášek/moučka z cvrčků) obsahuje mnohem vyšší podíl proteinu (60 %) v porovnání s tofu a quinoou (cca 5 %). Cvrččí prášek tedy obsahuje 10x vyšší podíl proteinu než tofu a quinoa při stejném konzumovaném množství! Což je jistě zajímavý pohled z nutričního hlediska a množství konzumovaného jídla.

Přirozený protein

Vedlejší produkty rostlinných proteinů se široce využívají ke zlepšení nutričních hodnot některých potravin, například energetických tyčinek. Jistě jste slyšeli o sójovém, konopném či rýžovém proteinovém izolátu. Používají se k navýšení podílu proteinu v potravinách. Na první pohled by se potraviny s obsahem izolátu mohly zdát „přirozené“, protože obsahují pouze rostlinné proteiny. Je však důležité říct, že k izolaci a extrakci proteinu z jeho zdroje je nezbytné provést transformační proces.

Zde je velmi zjednodušený proces toho, jak se získává sójový izolát. K získání sójového izolátu je zapotřebí oddělit protein od ostatních složek sójového bobu. Nejprve je extrahován olej drcením sójových bobů pomocí válců s potravinářských rozpouštědlem, tím se vytvoří vločky. Ty se pak ohřejí, aby se z nich odstranilo rozpouštědlo. Nakonec se odtučněné vločky rozemelou na moučku a vytvoří se sójový izolát. Finální produkt obsahuje cca 90 % proteinu a je široce používán v potravinářském průmyslu.

A tak tedy se z „přirozeného“ přírodního proteinu stává něco velmi nepřirozeného. Sója musí projít dlouhým procesem transformace. Na druhé straně cvrčci mají přirozeně vysoký obsah proteinu a lze je tedy přímo přidávat do různých potravin pro zvýšení obsahu proteinu bez nutnosti je jakkoliv transformovat. Proces jejich zpracování je velice jednoduchý. Sklizeň, odstranění nečistot, případně nožiček, pražení, a nakonec pomletí na moučku.

Etičnost, environmentální udržitelnost

Rostlinný protein i cvrččí protein můžeme, v porovnáním s proteinem z masa, označit za etické. Je však potřeba zmínit, že při pěstování rostlinných proteinů, mnoho zvířat zemře na poli při sklizni plodin nebo důsledkem užívání různých chemických prostředků. Také bychom tyto dva zdroje proteinu mohli označit za environmentálně udržitelné. Ale opět je potřeba se podívat, kolik vody musí být spotřebováno například na pěstování sóji. 

Pokud bychom tedy měli udělat nějaký zjednodušený závěr, mohli bychom to shrnout takto. Zatímco maso a hmyz jsou zdrojem kompletního proteinu, rostlinné proteiny často kompletní nejsou. Protein z masa nelze označit za etický, ani environmetálně udržitelný. Rostlinný protein lze označit za etický i environmentálně udržitelný, i když z přimhouřením obou očí. A proto protein z jedlého hmyzu v tomto souboji vyhrává ve všech třech bodech, tzn. je kompletním etickým a environmentálně udržitelným zdrojem proteinu. A tak mrkněte na náš e-shop, kde najdete velký výběr Lahodných cvrčků a Křupavých červíků!

WHY YOU SHOULD EAT INSECTS: CRICKET VS PLANT PROTEIN. Naak [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné z: https://www.naak.com/blogs/articles/insects-protein-vs-plant-protein

Co je chutnější? Maso nebo hmyz?

Kolik různých druhů masa jste již za život ochutnali? Většina z nás za život nepřekročí víc jak dvanáct „základních“ druhů masa (kuřecí, vepřové, hovězí, krůtí, jehněčí a pak několik druhů ryb). Masa však existuje jistě více a samozřejmě se budeme v jeho konzumaci lišit tím, kde jsme se narodili, jakou máme kulturu a jakou vyznáváme víru. Co se týká hmyzu, tak tam je to snad ještě náročnější, protože na světě existuje více, než 2000 druhů jedlého hmyzu. Odpovědět na tuto otázku tedy není vůbec jednoduché.

V zásadě se asi shodneme na tom, že většina z nás má velmi ráda maso. Což je pochopitelné, protože má spoustu tuku, šťávy a tím tedy také chuť. Má i strukturu, na kterou jsme zvyklí, a která nám u spousty masových náhražek může chybět. Je tady však něco, co maso nedokáže, pokud jde o chuť.

Maso z daleka nedokáže pokrýt všechny rozmanité chuťové možnosti, které nabízí tolik druhů hmyzu. Hmyz může chutnat jako skoro cokoliv, co si představíme. Jeho chuť je ovlivněna nejenom tím, o jaký druh se jedná, ale také tím, čím je krmen a v jaké fázi životního cyklu se právě nachází. Tak například, červení mravenci budou chutnat jako citrón, larvy much připomínají modrý sýr, mouční červi pražené oříšky atd. 

Ale nejde pouze o chuť! Hmyz může mít různou strukturu. Může být křupavý, jako naši Křupaví červíci či Lahodní cvrčci. Ale může být i krémový, tučný, šťavnatý či křehký. Je tedy opravdu z čeho vybírat! Pro hmyz je to tedy jedna-nula.

Co je zdravější?

Jak víme, to, co jíme, výrazně ovlivňuje, jak se cítíme a jak vypadáme. Odpovědět na tuto otázku bude opět náročné, protože co jedni považují za zdravé, druzí odmítají. Ale alespoň se o to pokusíme.

Začneme proteinem, který je v posledních letech velmi diskutované téma. Náš denní příjem by měl ze 30 % tvořit protein. Většina nás jej přijímá zejména právě z masa. To však ale obsahuje i hodně tuku. Protein je třeba porovnávat ze třech hledisek: množství obsaženého proteinu (měřeno v % na 100 g), kvalita přijímaného proteinu (závisí na obsahu aminokyselin, měřeno v gramech) a stravitelnost proteinu (tedy množství proteinu, které je naše tělo schopno přijmout a strávit, měřeno v %).

Množství obsaženého proteinu: jedlý hmyz (průměrně 60 %) má vyšší obsah proteinu ve srovnání s kuřecím (43 %) nebo hovězím (54 %). V průměru pouze ryby dosahují vyššího obsahuj proteinu než hmyz (81 %).

Obsah aminokyselin: jak protein z masa, tak protein z hmyzu mají vysoký obsah aminokyselin, i tedy vysokou kvalitu proteinu.

Stravitelnost proteinu: Stravitelnost hmyzího proteinu je v rozmezí 76-98 %. Což je stejně nebo o něco méně než hovězí maso (98 %).

Hmyz je tedy stejně kvalitním zdrojem proteinu jako maso.

Další důležitou složkou naší stravy jsou tuky. A jak víme, nejsou tuky jako tuky. Máme tuky rostlinné a živočisné. Ty se dále dělí na nesycené, nasycené a transmastné kyseliny. Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich chemické struktuře. Obecně můžeme říct, že nenasycené mastné kyseliny jsou pro nás zdravé. Získáme je z rostlin a tučných ryb. Naopak nasycené mastné kyseliny a transmastné kyseliny pro nás v příliš velkém množství zdravé nejsou. Najdeme je v téměř všech živočišných zdrojích proteinu, ve smažených a pečených potravinách. 

Ryby a jedlý hmyz jsou jedny z mála živočišných zdrojů, které obsahují vyšší množství nenasycených mastných kyselin než těch nasycených. Pokud bychom tedy přešli od hovězího, vepřového, jehněčího či kuřecího masa k rybám a hmyzu, můžeme navýšit příjem zdravých tuků a zároveň si udržíme vysoký příjem proteinu.

Hmyz obsahuje vlákninu zvanou chitin. O té se můžete podrobněji dočíst v našem předchozím článku. Chtitin se nachází v exoskeletu a jeho obsah se pohybuje od 5,1-13,6 % v závislosti na druhu hmyzu. Chitin je pro člověka nestravitelná vláknina a je velmi užitečná pro naše střeva. Je totiž potravou pro zdravé bakterie, které se nachází v našich střevech. Podporuje náš imunitní systém, snižuje záněty a podporuje zdraví střev. V tomto bodě tedy jednoznačně vítězí hmyz, protože v mase vlákninu nenajdeme.

Minerály jsou potřebné ve všech biologických procesech našeho těla. Různé vědecké studie porovnávaly obsah jednotlivých minerálů v jedlém hmyzu ve srovnáním s masem. Konkrétně, cvrčci a hovězí svíčková měli nejvyšší úroveň obsahu železa, vápníku a hořčíku. Cvrčci dokonce hovězí svíčkovou trumfovali s vyšším obsahem železa. Navíc také vědci zjistili, že zinek, mangan, hořčík, vápník a měď obsažené v moučných červech, kobylkách a cvrčcích jsou pro náš organismus lépe stravitelné než z hovězího masa. Tak tady je to také bod pro hmyz!

O důležitosti vitamínů v našem těle nemusí být žádná řeč. Obecně má hmyz vyšší obsah vitamínů než maso. Až na vitamin B-12, zde vede maso. Ovšem, hmyz vitamin B-12 obsahuje, a protože může být získáván pouze z živočišných zdrojů, velmi často chybí veganům a vegetariánům. Jelikož je však spousta vegetariánů a veganů ochotna hmyz konzumovat, představuje pro ně hmyz přirozené řešení s nedostatkem vitaminu B-12.

Kdo tedy souboj vyhrál?

I když tento článek pouze zjednodušeně porovnává nejhlavnější nutriční body a témata mezi jedlým hmyzem a masem, je dobrou ukázkou toho, jak může být jedlý hmyz pro naši výživu velmi prospěšný. Hmyz má nejenom vysoký obsah kvalitního proteinu, ale obsahuje obrovskou škálu důležitých minerálů, vitamínů, zdravých tuků a vlákniny. To vše nám může pomoci k budování a udržení zdravého těla. Maso je samozřejmě také zdrojem kvalitní bílkoviny, ovšem problém je v tom, že obsahuje více nezdravých tuků, méně mikroživin a žádnou vlákninu.

Hmyz nám z tohoto souboje tedy vychází jako zdravější vítěz, pokud jde o živiny, ale může také vítězit v souboji chuťí. A byste jste to mohli posoudit sami, mrkněte na náš e-shop, kde si můžete objednat Křupavé červíky a Lahodné cvrčky!

THOMSEN, Martin. Meat vs. Edible insects. Crickster [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné z: https://www.eatcrickster.com/blog/meat-vs-insects

Francouzská firma Ÿnsect, o které jste již mohli na našem blogu slyšet, podepsala memorandum s korejskou firmou LOTTE o tom, že se spolu budou podílet na výzkumu využití hmyzího proteinu v lidské stravě. 

Ÿnsect spolupráci vítá

Dle obchodního ředitele firmy Ÿnsect, Guillaume Daoulas, je tato spolupráce pro firmu velmi užitečná, protože těží z podpory centra výzkumu a vývoje firmy LOTTE.  Díky tomu tak může firmy Ÿnsect porozumět trhům v Asii a jejich odlišnostem od těch evropských.

Jak jsme vás informovali v našem předchozím článku, firma LOTTE již také úzce spolupracuje s firmou Aspire, která vlastní největší automatizovanou cvrččí farmu na světě. S tou se podílí na výzkumu a vývoji produktů s cvrčím proteinem. S firmou Ÿnsect se bude podílet na výzkumu a vývoji produktů s moučným červem. Také se firmy budou snažit prozkoumat potencionální zdravotní přínosy a hrozby. V neposlední řadě také provést spotřebitelský výzkum v Evropě a Jižní Koreji.

Přesun od krmiva k potravinám

Firma Ÿnsect se dříve zaměřovala především na trhy s krmivem pro hospodářská zvířata, teď se ale spíše orientuje na krmiva pro domácí mazlíčky s obsahem proteinu z moučných červů. Tam vidí větší potenciál dosáhnout rychlejší ziskovosti. Avšak přesun k potravinám s obsahem hmyzího proteinu je pro firmu prý další logický krok. Firma již teď dodává moučné červy pro potravinářské firmy Jimini’s a Hey Planet.

Dle vyjádření ředitelky pro komunikaci, Anais Maury, je asijský trh pro firmu velmi přitažlivý, protože v hodně částech Asie je hmyz konzumován po staletí. Proto by zde mohl být zaručen úspěch. V Thajsku je smažený hmyz normálně prodáván na ulici. V supermarketech je zas možné koupit různé pochutiny s hmyzem. V Japonsku A Koreji lze hmyzí produkty koupit online či ve specializovaných obchodech. 

Dále dodala, že dle průzkumu společnosti OnePoll provedeném v dubnu 2022 v USA, Velké Británii, Nizozemsku a Francii, 57 % všech respondentů uvedlo, že by byli ochotni konzumovat hmyz, jakmile by jim byly vysvětleny všechny environmentální přínosy konzumace hmyzu pro naši planetu a naše zdraví. Například 59 % Američanů bylo myšlence konzumovat nakloněno hmyz již od začátku průzkumu, jakmile se respondenti dozvěděli všechny benefity konzumace hmyzu, ochota konzumovat hmyz vzrostla na 71 %. Dokonce i lidé (57 % z nich), kteří se stravují dle svých náboženských restrikcí či vegani a vegetariáni, byli otevřeni zvážit konzumaci hmyzu po tom, co se dozvěděli o benefitech konzumace hmyzu.

Jaké využití hmyzu v lidské potravě má největší potenciál?

Dle Anais Maury, jejich odběratelé přidávají jejich moučné červy do tyčinek, proteinových koktejlů, cereálií či hamburgerů. Díky tomu, že jsou mouční červi bohatí na kvalitní protein, zdravé tuky a další základní živiny, jsou cennou složkou pro širokou škálu potravin. Navíc mají velký potenciál ve výživě pro sportovce.  Dle studie provedené na Maastrichtské universitě, má protein z moučných červů stejně dobrý efekt na budování svalové hmoty jako mléčná bílkovina. Hmyzí protein z moučných červů totiž obsahuje devět esenciálních aminokyselin a je velmi dobře tráven v lidském těle.

Můžeme tedy doufat, že tato spolupráce dvou velkých firem přinese nám všem zajímavé a nové informace týkající se využití hmyzího proteinu v naší stravě. Avšak již dnes můžete u nás ve WormUP ochutnat Křupavé červíky a Lahodné cvrčky!

Ÿnsect teams up with LOTTE to explore human food applications for edible insects. AFN [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné z: https://agfundernews.com/ynsect-and-lotte-explore-food-applications-for-edible-insects